30.kapitola - Epilog
26. 12. 2015
Hermiona seděla v pokoji, který sdílela s Ronem. Vzala svůj deník, nalistovala poslední stránku a začala psát:
Milý deníčku,
vrátila jsem tam, odkud jsem před dvanácti lety odešla. Jsem ráda, že jsme zase všichni pohromadě. Já a Ron jsme se zasnoubili, brzy se budeme brát. Je nám spolu dobře a máme se moc rádi, navíc moje děti potřebují otce, bez kterého tolik let vyrůstali a jeho dcera zase potřebuje matku bez které vyrůstá už tolik let.
Ron mě miluje, já doufám, že se ho taky časem naučím zase milovat. Mojí láskou je pořád Draco. I po dvanácti letech jsem stále jeho žena. On je má životní láska a navždycky bude. Ron je trpělivý, netlačí na mě a dal mi čas. Jsem ráda, že je tak chápavý, vždycky byl takový.
I nadále chci pečovat o lásku svého manžela. Nechci aby na něj moje děti zapoměli, jednou se dozví o tom, kdo byl jejich otec. Ron je má rád, přijal je jako by to byly jeho děti. Stejně tak já jsem přijala jeho dceru. Myslím si, že děti jsou hlavním důvodem proč jsem se rozhodli proto, že se vezmeme.
Jsem ráda, že mám zpátky svoji nejlepší kamarádku Ginny. Máme toho tolik co dohánět. Taky jsem ráda, že mám zas Harryho. Vždycky pro mě byl jako bratr, stejně jako já pro něj sestra. Mám je oba šíleně moc ráda a splnil se mi sen, o kterém jsem tolik let snila. Jsem zase s nimi.
Nechci zapomenout na Draca ani na minulost. Draco je sice moje minulost, ale v mém srdci žije pořád, i když uběhlo tolik let. Jsem ráda, že mi Ron dovolil, aby se k nám přestěhovaly Narcissa s Camelií, pro ně jsou jako rodina. Budeme všichni pohromadě. Jen můj manžel Draco už s námi nemůže být, já vím, že mě opatruje a naše děti také.Narcissa je moje druhá maminka. Tu svoji jsem neviděla už spoustu let, ani svého tatínka.
Snažím se zvyknout si na to, že už nežiju v překrásném přepychovém paláci, ale ve skromném příbytku. Navíc se s Ronem budeme brzy stěhovat do domu, kde jsem vyrostla, zrovna ho opravují a Ron mi ho dal jako předčasný svatební dar.
Děti si na Rona rychle zvykly, mají ho moc rády. Jsem za to ráda. Těší mě to, že i Luna si na mě zvykla a dokonce mi říká maminko. Moc mě to těší. Včera jsme byli já a Ron na hřbitově, bylo to přesně dvanáct let, co nás opustili naši partneři. Rozloučila jsem se se svojí láskou Dracem Malfoyem.
I když si brzy změním příjmení, tak srdcem zůstanu navždycky ta noblesní a elegatní paní Malfoyová,která navždycky miluje svého manžela, úplně přesně jako Narcissa. Také Luciuse pořád miluje, i když uběhlo už dvanáct let.
Děkuji osudu, za to, že mi nabídl novou šanci na to být šťastná, chtěla bych taky poděkovat za to, že jsem měla Draca. On je moje životní láska a navždycky bude. Děkuju za své dvě překrásné děti, jsou vzpomínka na mého manžela.
Toto je poslední stránka co jsem do Tebe napsala. Byl si mi kamarádem tolik let.Mohla jsem Ti svěřit cokoliv a nikdy si to nikomu neřekl.Díky Tobě jsem zavzpomínala na svoje staré zážitky. Děkuji Ti, můj milý deníčku.
Sbohem navždycky můj milovaný a drahý manželi Draco Malfoyi. Navždycky Tě budu milovat a vždycky budeš moje životní láska.
Navždy sbohem
Hermiona Malfoyová
Hermiona vzala svůj deník, zavřela ho a pečlivě ho uschovala. Navždycky se rozloučila s minulostí, i když na svého milovaného manžela Draca nikdy nezapoměla.
A tak se Hermiona vrátila zpátky, byla zase doma. Měla u sebe všechny své nejdražší. I když si vzala Rona, tak navždycky zůstala pravou paní Malfoyou. Nikdy na svého manžela nezapoměla a navždycky ho milovala, stejně jako její děti Ewellyn a Darien.