Aro, anděl spásy
26. 12. 2015
Byla mrazivá noc. Mladá dívka Suplicia seděla zachumlaná ve slámě. Neměla kam jít, byla sirotek, žádná rodina, domov, jídlo, prostě nic. Jeden večer dostala velký hlad a tak se v noci vloupala do domu městského správce a ze spíže mu ukradla spoustu jídla. Správce ji však chytil a odvedl ji za šerifem, který ji zavřel do vězení. Ve vězení ji bili, jednoho dne se pokusila utéct. Šerif ji však dohonil a brutálně ji zmlátil.
Za nedlouho dostala horečky a měla velké bolesti břicha a tak k ní zavolali kněze, protože si mysleli, že nepřežije. Večer přišel kněz. Měl dlouhé černé vlasy, karmínově rudé oči a byl schovaný pod dlouhým černým pláštěm, byl to Aro Volturi. Přisedl si k Suplicii a pozoroval ji jak spí.
Suplicia se probudila a pohlédla na Ara a zeptala se: " Kdo jste pane?" Pohladil ji po vlasech a odpověděl: " Jsem Aro, Tvůj anděl spásy." Suplicia se pousmála a políbila Arovi ruku. Aro ji vzal do náručí a dali se na útěk.
Do cesty se jim však postavili strážní. Aro postavil Suplicii na zem a jednoho po druhém vysál. Suplicia se vyděsila a utekla. Aro vyběhl za ní. Našel ji schoulenou na schodech polorozpadlého domu jak se celá třásla. Aro k ní poklekl, pohladil ji a řekl: " Neboj se maličká, za chvíli bude dobře". Suplicii se v očích objevily jiskry. Pohlédla na Ara a řekla: " Vím, kdo jste, udělejte ze mě upírku. Nemám pro co žít, vysvoboďte mě z mého utrpení". Aro jen kývnul hlavou a políbil ji. Po chvíli ji kousl do krku a začal ji sát krev. Suplicia cítila palčivou bolest a omdlela. Cítila jak ji jed proniká k srdci, které se zastavilo. Oči se jí zabarvilo rudě červenou barvou.Po chvíli se probrala, Aro odhrnul svůj šál a dal ji napít ze sebe.
Aro ji pomohl stát, políbil ji a řekl: " Vítej má kněžno, tolik staletí jsem na Tebe čekal a konečně jsem Tě našel".Suplicia ho vzala za ruku a řekla : " Můj drahý kníže, navždy jsem jen Tvá". Oba nasedli do černého kočáru a odjeli společně do Voltery.