1.kapitola - Neskonalé štěstí
Bylo horké srpnové léto roku 1862 a já jsem rychle spěchal domů ke své milované Caroline, v armádě jsem dostal propustku na týden a ke své milované se neskonale těším. Měl jsem malý útulný domek s velkou se zahradou a ovocným sadem, který jsem zdědil po své babičce, která mě vychovala. Moji rodiče byli zavražděni a moje malá sestřička se utopila.
Díky svojí Caroline, se kterou jsem už tři roky zažívám neskonalé štěstí, konečně mám pocit, že mám zázemí, které mi dlouhá léta chybělo. Jsem rád, že svojí nejdražší že ji po šesti měsících uvidím, nevidíme se často, jelikož velkou část roku sloužím v armádě. Miluji svoji Caroline, je to dokonalá žena - je krásná a chytrá a hlavně moje.
Zbožňuji její překrásné hnědé oči, její krásné dlouhé černé vlasy a její přenádherné rty, které tak rád líbám. Je můj život a už se těším až s ní budu jednou stát před oltářem a mít děti.
Po dvou dnech jsem byl konečně doma, u té, kterou jsem na světě nejvíc miloval. Přivítala mě s otevřenou náručí a na rty mi vtiskla vášnivý polibek. V našem domku za městem s námi žil i Carolinin bratr Thomas, kterého jsme se po smrti jeho rodičů ujali. Nežili jsme si špatně, dokonce jsme měli i služebnou Lisu, která pomáhala Caroline s naší rozlehlou zahradou.