Navždy mi odešla....
26. 12. 2015
Klaus seděl ve svém potemnělém bytě. Hlavu měl schovanou v dlaních a brečel. Po chvíli však brečet přestal, otřel si slzy a vzal do ruky její fotku - krásně se na něj usmívala, jeho Caroline však byla navždycky pryč. Opustila ho a odešla do míst, odkud není návratu. Klause bodalo u srdce, jeho osudová láska zemřela. Jediné co Klausovi zbylo byly jeho vzpomínky na ty krásné dny kdy mohl svoji milovanou Caroline svírat v náručí.
Klaus se po chvíli zvedl z gauče a zamířil do jejího pokoje. Sedl si na její postel a čichal k jejímu polštáři, pořád cítil její obličej před sebou a hlavně její krásný úsměv. Po chvíli si otřel slzy a mlčky vstal a odešel z pokoje. Vzal si svoje zavazadla a vyšel z domu. Sedl si na schod a přemýšlel co bude bez NÍ dělat, byla jeho všechno, nikdy k žádné necítil co k ní. Po chvíli si k němu přisedla Rebekah. Vzala ho za ruku a řekla: " Věř, že Tě to přebolí". Klaus na ni smutně pohlédl a odvětil: " Ne, sestro, navždycky budu mít tuhle ránu v srdci, už se mi nikdy nezahojí a nikdy už nebudu schopen milovat. To ona ze mě udělala lepšího, ukázala mi, že mě někdo může milovat". Rebekah ho objala. Klaus se z jejího objetí vymanil, vzal své zavazadla a vydal se na cestu. Rebekah se na něj podívala a zakřičela: " Kam jdeš?". Klaus na ni smutně pohlédl a jen odvětil: " Kamkoliv" .
Rebekah pozorovala svého bratra jak mizí v dáli, chtěla ho zastavit, ale uvědomila si, že to nemá cenu. Všimla si, že Klaus se po ní ještě z dálky ohlédl a potom už navždy zmizel z jejího života, stejně tak jako z jeho zmizela jeho milovaná Caroline.