3.kapitola - Damonova omluva
27. 12. 2015
Byla sobota ráno, Elena věděla, že si zase přečte kus z deníků. Otočila tedy stránku a četla:
Mystic Falls, 12.7.1864
Naším městem se začal šířit strach, v posledních dnech tu našli několik obětí. Všichni se bojíme někam chodit, nejvíce se bojím o Catherine, chci ji chránit, tak doufám, že mi to dovolí, jsem rád v její blízkosti. Jen kdyby se kolem ní pořád nemotal ten Stefan, já ho nemám rád.Otec je členem tajné rady a jedním ze zakladatelů města, snaží se přijít na to co se ve městě děje, chtěl bych mu pomoct, to zjistit, ale nechce abych se do toho já nebo Stefan pletl, prý je to jen jeho věc a musí si to vyřešit sám.
Hrozně mi chybí moje maminka, té bych se jistě mohl svěřit se svým trápením, co mám s Catherine. Ona by pro mě jistě měla vlídné slovo a pohlazení, jen škoda, že jsem si její lásky užil tak málo. Zemřela když mi byly dva roky, Stefanův porod byl komplikovaný a ona ho nepřežila, možná proto se Stefana straním. Svoji maminku jsem měl moc rád, i když jsem byl velmi malý, tak přesto si pamatuji její vlídný hlas a písničky, které mi zpívala.
Catherine se mi při noční procházce městem svěřila, že ke mě také nečo cítí, jen prý nevím co, také mi ale řekla, že ji silný cit poutá i ke Stefanovi, jsem z toho smutný a mrzí mě, že se nemám komu svěřit.
Eleně stékaly po tvářích slzy, brečela protože ji to připomělo smrt jejich rodičů. Stále to pro ni bylo moc bolestné. PO chvíli někdo zaklepal na dveře. Elena si otřela slzy a řekla: "Dále". Dveře se otevřely a v nich stál Damon s velkou bonboniérou. Přistoupil k Elenině posteli, na noční stolek ji položil dárek a řekl: " Eleno, prosím, promiň jak jsem se včera zachoval, byl jsem opilý, moc mě to mrzí". Elena se pousmála a mile odvětila: " Já se nezlobím, chápu, že jsi byl naštvaný a právem".
Damon si přistrčil židli k její posteli, sedl si na ní a řekl: " Víš, já jsem na svoje deníky opatrný, jsou v nich napsané věci, které nikdo neví, dokonce ani Stefan ne, jen to co si přečteš si nech pro sebe prosím". Elena jen přikývla, Damon však viděl, že se jí v očích lesknou slzy. Opatrně se ji zeptal: " Stalo se něco, že jsi brečela?". Elena se pousmála a jen mu odpověděla: " Nic, jen jsem četla o Tvojí mamince, a tak jsem si vzpoměla na rodiče, moc mi chybí".
Damon ji chytl za ruku a řekl: " Jo, mě moje maminka taky chybí, ale už je to tak strašně dlouho, že ta bolest otupěla, já Damon Salvatore nikdy nebrečím". Elena se od srdce zasmála a pohladila mu ruku. Damon se pak mlčky zvedl a odešel. Elena byla jeho chováním překvapená i zaskočená, konečně měla důkaz o tom, že i Damon Salvatore je schopen nějakých emocí, otevřela si tu bonboniéru a snědla všechny bonbony.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář